Na festival jsme vyjeli v pátek večer. Jeli jsem v sestavě já, Saša s Terezkou, Jirka a Petr, který řídil. Na místo jsem dorazili někdy kolem devaté hodiny a na hradě už byla poměrně bujará nálada. První koncert, který jsme stihli, stál za to. Na klavír hrál a zpíval Filip Topol. Následovalo vystoupení skupiny „Ještě jsme se nedohodli“. Nutno říci, že jejich hudba je tak trochu zvláštní.
Po probuzení v sobotu dopoledne jsme si uvařili čaj a sedli si k ohni. Poté jsme si prohlédli hrad a zašli na oběd do nedaleké Švejkovy restaurace (v Lipnici žil Hašek ke konci svého života). Odpoledne se mi líbil koncert Hradišťanu a velmi zajímavá byla skupina Činna, jejíž repertoár písní je mezinárodní (zpěvák skupiny je z Vídně). V předvečer přišlo na řadu ještě vystoupení Popelnytzova divadla, které předvedlo hru „Katovský šprým“. Je to vlastně divadlení přepis jedné šumavské legendy. Petr hrál kata, Saša odsouzeného a Terezka katovu ženu. Mělo to úspěch. Po osmé začala hrát skupina Romů „Bengas“. Na jejich vystoupení se celý hlavní sál roztančil. Po té mě zaujala pro mne neznámá tvář, písničkář J. J. Neduha. Zvlášť se mi líbila jeho písnička „Pavilon číslo dvě“.
Nedělní dopoledne bylo už komornější. V kapli hradu vystoupil Oldřich Janota s mladou operní sólistkou z Bratislavy. Nemělo to chybu. Kolem poledne jsme už odjížděli do Prahy s právě zakoupenou litrovou lahví medoviny.